Historie bezdrátových přenosových technologií

Historie bezdrátových přenosových technologií je velmi bohatá a dlouhá. Vznik těchto technologií znamenal určitou revoluci, která se ihned těšila značné oblibě a bohaté využitelnosti.

Počátky bezdrátových technologií jsou datovány do roku 1895, kdy italský vědec Guglielmo Marconi přenesl informaci na vzdálenost cca. 2 kilometrů. O další rozvoj bezdrátových technologií se zasloužilo především námořnictvo. Bylo to dáno zejména tím, že v pozemní komunikaci převládal dříve hojně používaný telegraf. První ukázka bezdrátového přenosu hlasu byla provedena v roce 1904 a o 20 let později v roce 1934 „byla demonstrována frekvenční modulace (FM), která ve srovnání s amplitudovou modulací (AM) umožnila kvalitnější přenos zvuku. Ve třicátých letech 20. století začal rozvoj analogové radiotelefonie.“[5] 

Radikální revoluci ve vývoji bezdrátových technologií sebou přinesl konec 20. století, který se nesl ve znamení nástupu digitálních systémů. Právě digitální systémy téměř vytlačily systémy analogové. Do této oblasti se začaly angažovat takové firmy jako IBM, Telia Mobitel nebo Motorola. Tyto firmy vyvinuly na sobě nezávislá řešení, která umožňovala něco, co doposud nebylo možné. Uživatelům umožnily digitální přenos dat rychlostí v řádově několika jednotkách KB za sekundu.

Jak je již výše zmíněno, dříve byly bezdrátové technologie používány zejména pro přenos hlasu. Toto se změnilo s nástupem digitálních technologií, kdy se do popředí dostal přenos dat a datová komunikace mezi jednotlivými zařízeními.

Vývoj bezdrátových technologií nám „obyčejným“ uživatelům umožnil něco o čem se nám ani nezdálo. Můžeme volně komunikovat s přáteli na opačné straně světa, umožňují nám pracovat, když v práci zrovna nejsme apod. Vše se zdá být zcela bez problémů, ale rostoucí využití právě bezdrátových technologií přichází řada potíží a to zejména s obsazeností rádiových frekvencí. Je to dáno tím, že pásem, ve kterých lze bezdrátové komunikace provozovat, není mnoho. „Ačkoliv moderní postupy pro omezení vlivu rušení používají rychlé skokové změny frekvence, může další nárůst počtu zařízení pracujících v těchto nelicencovaných frekvenčních pásmech způsobit, že pásma nebudou rozumně použitelná pro aplikace, které vyžadují spolehlivý přenos dat.“[6]